(úryvek z přednášky)
…Když se dostanete nad své myšlenky, je to chvíle, kdy se na svět díváte jasnýma očima a čistým nevinným vnímáním. A všechno je živé – můžete cítit živost ve všem! A svět je v tuto chvíli dobrý a nemáte žádné problémy. To je uvědomování přítomného okamžiku. Toto uvědomění je vnímavost přítomného okamžiku. Právě to se tím vždy myslí, když se používá termín ‚uvědomění‘. Přítomný okamžik je immplicitně jeho součástí, protože uvědomovat si (vnímat něco) lze pouze v přítomném okamžiku – ta vnímavost je přítomnost!
A pak přítomný okamžik ztratíte – ztratíte svou vnímavost, své uvědomění, protože vaše vědomí je zahlceno vaším myšlením! To vysaje všechno vaše vědomí jako nějaký psychický parazit žijící uvnitř vás, který jako by říkal: „Potřebuju víc – potřebuju víc myslet!“ A pak máte tu monstrózní věc v hlavě a vy si myslíte, že to jste vy, a ona pořád mluví a všechno komentuje… Ne nezbytně vždycky nahlas – mluví tady, přímo ve vaší hlavě, a může tam probíhat i „diskuse“, a vy se s tím můžete identifikovat – to je stav nevědomí, nedostatek vědomí, kdy je člověk úplně „mimo“ – nepřítomen…
Takže, o tom je nový evoluční stupeň, na cestě ke kterému se nacházíme, přestože si (jako lidstvo) ještě budeme muset projít epizodou intenzivního sama sobě způsobovaného utrpení ve velkém měřítku – což není nemožné, a tak i když si tím lidstvo musí projít, toto probouzející se vědomí se neztratí. A následně, až se lidstvo zregeneruje, toto vědomí se znovu rychle objeví – to stejné vědomí, které ve vás vyrůstá teď, a přinese s sebou kolektivní probuzení…