Člověk touží rozpoznat svou lidskou formu, aby mohl zahlédnout, co je poza ní… Ale až s uvědoměním si hloubky uvnitř sebe máme teprve šanci jasně vidět, co se odehrává na povrchu, a uvolnit míru svého lpění na něm…

Pár slov o mně…

Nesnažím se dávat informace, ale směrovat lidi blíž k
poznání.
uvědomění.

Mým cílem je pomáhat těm, kdo jsou ochotni si uvědomit, anebo si už i uvědomují určitou bolestnou či zraněnou stránku své osobnosti, ze které vycházejí tzv. „podmíněné reakce“ – svou nespokojenost, nenaplněnost a všechno možné, co se skrývá za slovem trápení (či utrpení). Protože právě nějaká „psychická bolest“ bývá často iniciátorem určité potřeby a tlaku na duchovní hledání… A aby tento „tlak“ měl šanci naplnit svůj skrytý smysl, jde o to se ho jen nesnažit zbavit, protože pak máme šanci v něm a v sobě zahlédnout něco jiného, abychom ho mohli využít a „překročit“…

Nepracuji s žádným ‚systémem‘ jako takovým, protože mám za to, že veškeré lidské poznání je vždy nějakým způsobem syntéza „něčích“ předešlých zkušeností, takže přirozeně využívám i já ty své s Human Designem a s Genovými klíči, přestože za asi svou největší inspiraci považuji v posledních letech  zejména Eckharta Tolleho. Přitom je potřeba si být vědom, že veškeré lidské poznání pochází z jednoho zdroje a ve své podstatě v nás lidech jen postupně dozrává tím, jak ho ten který z nás uchopí a využije v rámci své doby a svých životních zkušeností v návaznosti  na zkušenosti a moudrost všech minulých generací.

Zároveň ale vnímám i to, jak snadno se takováto poznání mohou lehce stát ohromnou pastí – když se lidé ztratí v té ohromné spoustě slov a symbolů, ze kterých se stávají škatulky, fráze a tím  pádem i klapky na očích. A to ne proto, že by na slovech či pojmech samotných bylo něco „špatně“, ale prostě proto, že býváme ochotni je „přijmout“ prostě tak, jak to „zapadá“ do představ, očekávání a konceptů lidské mysli obecně – ať už ze strany „studentů“ anebo jejich „učitelů“. Protože není nic jednoduššího, než se ve zdánlivě „ušlechtilém záměru“ stát součástí nekonečného proudu „nevědomí“…

Lidské nevědomí‘ ve skutečnosti znamená míjet smysl toho, proč tady jsme – být ‚podstatou‘ vesmíru, mikrokosmem toho velkého vesmíru, být jedním paprskem jeho univerzálního vědomí… To je skutečný překlad slova ‚hřích‘ – „míjet cíl“. Protože když míjíme cíl, tzn. když se „tlačíme“ směrem, pro který nemáme životní zdroje a dispozice, tak trpíme… A ostatní tím také necháváme trpět. O tom je zákon Karmy. Ono to tedy není úplně černobílé, jak má tendenci to brát naše lidská mysl, ale často právě ona život komplikuje – protože „cíl“ nehledá v tom, co JE, ale v něčem potenciálně „hezčím“, co očekává, že potká či dosáhne v budoucnu.

A to, co máme šanci ‚zahlédnout‘ díky nějakému „systému“, a to i přesto, jak je třeba kvalitní, je ve skutečnosti jen zlomeček toho, o čem je život a jeho hloubka. Ve skutečnosti je veškeré poznání, předávané slovy (včetně toho, co teď čtete ode mě), jen souhrn určitých vodítek a ukazatelů, které mohou jenom naznačovat směr, kterým má smysl se vydat, a nikdy nevedou až k cíli – od určitého bodu si to musí každý projít a osahat sám. Ale aby se mohl zejména v první části své „cesty“ zorientovat a neztratit, je dobré a užitečné mít někoho, kdo může a má co „naznačit“…

Jak už jsem zmínil – v tomto ohledu, jak pokud jde o pohled, tak i o přístup, je pro mě osobně ohromnou inspirací Eckhart Tolle. Dalo by se říct, že by tady mohlo stačit dát odkaz na jeho stránky, na jeho knihy a učení, a a nic víc už nebudete potřebovat… Ale ono to takto nefunguje. Řada z nás prostě potřebuje něčí podnět a něči energii, aby se mohla „pohnout“ a posunout dál… Možná je to celé je víc o fraktálech než o nějaké logice, ale tak či tak jsme všichni nějakou součástí jednoho životního proudu.

Pavel Hicl